Jsem jaká jsem a jiná nebudu, ať se to
líbí nebo ne. Neustále se bráním nemoci a je to někdy těžké. Ona ta
nemoc má své výhody. Mám nové kamarády a taky peníze, které mi chodí na
účet. Ale podle doktora jsem málo invalidní a zlehčil moji diagnózu, prý
nejsem ochrnutá ani slepá. A co jako? Sice momentálně nemám žádné
halucinace, teda aspoň myslím, že nežiju v jiné dimenzi, ale v hlavním
městě a myslím si, že JÁ jsem JÁ, ale jako: ono se to může kdykoliv
vrátit. Nikde není řečeno, že si do konce života už nikdy nebudu myslet,
že jsem vyvolená.
Omlouvám, že za
svoje "velké H, malé o, římská pětka, n a a", ale pan "posudkový" doktor
se mnou jednal jako se zdravou vyznělo to, že "schíza" není nemoc a můj
psychiatr mi hned nato zvedl medikaci antidepresiv. Protestuji. Sice na
mě není vidět, aspoň někteří lidé mi to říkají, ale trpěla jsem a
trpím. Jsem taková bosorka, která se sesype a měla by si podle doktorů
přidat prášek, aby se upravila náladička a mě už nebaví tyhle
experimenty.
Jak se pozná
schizofrenik? Je to jen "ta" z toho Žďáru? Ne, je to 1% lidí, kteří mají
hlavně osobnost a duši, jsou to lidé, kteří mají různé problémy a já
sice vypadám normálně (aspoň myslím :-), ale mám problémy, mám ochrnutou
vůli, slepé emoce a ráda si pořád dokola ubližuji. A vlastně učím se
žít s nálepkou, která ovlivňuje můj život tak, že neznalí si myslí, že
na ně zaútočím nožem! Rodiče mé zdravé kamarádky, říkají, s touhle
(schizofreničkou) se nebav, ta je divná ... Já jsem hlavně člověk a ne
jakási nemoc, která nejde vidět a lidi z ní mají strach, protože panuje
mýtus, schíza = rozdvojení osobnosti. Chtěla bych podoknout o tom, to
fakt není, já a ani nikdo další z lidí, co znám s diagnózou, fakt,
nejsou žádný Jekyll & Hyde.
Žádné komentáře:
Okomentovat