Když jsem byla dítě myslela jsem si, že
lidé po smrti se stanou anděly a budou se na živé dívat z mráčků. Dodnes
jsem nezjistila, jak tomu je, protože zesnulí mi nedali zprávu, jak to
chodí na druhém břehu. Vzpomínám při tomhle psaní na babičku, jednu
kamarádku a pár dalších lidí z mého života, kteří už odešli z tohoto
světa.
Přemýšlím
nad tímto tématem, protože včera odešel Pan Šnek. Byl to můj domácí
mazlíček, který mě po dlouhodobé nemoci opustil a zemřel. Nicméně
vyvolal vzpomínky na mou babičku, kterou jsem velmi milovala. V dětství
jsem u ní trávila spoustu času. Mám na ní spoustu hezkých vzpomínek.
Měla Kolii Edina se kterým jsem podlézala židle a stavěla bunkry. Často
jsme s Edinem chodili na procházku. Vždy na jaře jsme sbírali na louce
Podběl, který babička sušila a vařila z něj čaj. Babička Anděla také
pekla výborné buchty. Nebyla to taková ta klasická babička, která by
bydlela na vesnici a sypala zrní slepicím, nosila šátek a zástěru, právě
naopak, bydlela v paneláku, místo slepic krmila holuby a hrdličky a
také pila desítku pivo a kouřila cigarety. Měla manžela o 18 let
staršího, dědu Jana, na kterého si příliš nevzpomínám, protože zemřel v
mých 4 letech. A jsem zase u té smrti :-(
Babička
zůstala sama a pomáhala mámě s hlídáním mé maličkosti a mé sestry.
Druhý babiččin pes byl kříženec Jezevčíka a jmenovala se Zora. Další
vzpomínku na babičku mám, když jsem ještě chodila do školky, tak mě
vyzvedávala poměrně často. Naučila mě jak rozeznat, že auto odbočuje, co
které barvy na semaforu znamenají a také mi vyprávěla příběhy ze svého
dětství. Chtěla jsem být jako ona, proto jsem si jednou vycpala
polštářem hrudník a dělala jsem, že už jsem velká. Babička v mládí
pracovala ve dřevovýrobě, kde si bohužel pochroumala levou ruku se
kterou měla problémy. Také jsme si s babičkou chodily odpoledne lehnout a
dát si dvacet, po spánku jsme v létě chodily na zmrzlinu, vždy na dva
kopečky a tehdy zmrzlina stála 3 koruny. V té době ještě existovaly
pětihaléře, desetníky a padesátníky, které mi babička dala do barevné
peněženky a já s nimi mohla platit nejen zmrzlinu, ale i drobné nákupy.
Po procházce městem jsme šly na buď hřiště nebo hrát stolní hru Člověče
nezlob se. V babiččině koupelně vždy byla na poličce modrá kuličková
voňavka, kterou mi půjčovala. To jsou mé vzpomínky z raného dětství, kdy
jsem se koupávala ve vaně s kačenkami, přelévala si vodu z kelímku do
kelímku a při vypouštění vody jsem se bála, aby mě vodník nevzal sebou
do podvodního světa. Také jsem se bála bubáků, kteří sídlili venku v
takových těch betonových skříňkách s větráky. Doma babička měla spoustu
knih, Pověsti o pražských vodnících nebo Honzíkovu cestu. Nevzpomínám si
však, že by mě babička někdy předčítala. Pokud babička Anděla vyprávěla
pohádku, tak to bylo zpaměti. To jsou mé vzpomínky z předškolního věku
na babičku z matčiny strany.
Babička
Anděla umřela když mi bylo asi 11 let. Jednoho dne upadla na náledí,
zlomila si ruku, krátce na to dostala infarkt. Máma se o ní starala a
bábinka bydlela s námi. Pak jednoho lednového dne umřela na srdeční
infarkt. Doufám však, že se někdy sejdeme třeba na mráčku a ona mi bude
vyprávět příběhy, které mi nedopověděla.