Vzpomínky na babičku Andělu

Když jsem byla dítě myslela jsem si, že lidé po smrti se stanou anděly a budou se na živé dívat z mráčků. Dodnes jsem nezjistila, jak tomu je, protože zesnulí mi nedali zprávu, jak to chodí na druhém břehu. Vzpomínám při tomhle psaní na babičku, jednu kamarádku a pár dalších lidí z mého života, kteří už odešli z tohoto světa.

Přemýšlím nad tímto tématem, protože včera odešel Pan Šnek. Byl to můj domácí mazlíček, který mě po dlouhodobé nemoci opustil a zemřel. Nicméně vyvolal vzpomínky na mou babičku, kterou jsem velmi milovala. V dětství jsem u ní trávila spoustu času. Mám na ní spoustu hezkých vzpomínek. Měla Kolii Edina se kterým jsem podlézala židle a stavěla bunkry. Často jsme s Edinem chodili na procházku. Vždy na jaře jsme sbírali na louce Podběl, který babička sušila a vařila z něj čaj. Babička Anděla také pekla výborné buchty. Nebyla to taková ta klasická babička, která by bydlela na vesnici a sypala zrní slepicím, nosila šátek a zástěru, právě naopak, bydlela v paneláku, místo slepic krmila holuby a hrdličky a také pila desítku pivo a kouřila cigarety. Měla manžela o 18 let staršího, dědu Jana, na kterého si příliš nevzpomínám, protože zemřel v mých 4 letech. A jsem zase u té smrti :-(

Babička zůstala sama a pomáhala mámě s hlídáním mé maličkosti a mé sestry. Druhý babiččin pes byl kříženec Jezevčíka a jmenovala se Zora. Další vzpomínku na babičku mám, když jsem ještě chodila do školky, tak mě vyzvedávala poměrně často. Naučila mě jak rozeznat, že auto odbočuje, co které barvy na semaforu znamenají a také mi vyprávěla příběhy ze svého dětství. Chtěla jsem být jako ona, proto jsem si jednou vycpala polštářem hrudník a dělala jsem, že už jsem velká. Babička v mládí pracovala ve dřevovýrobě, kde si bohužel pochroumala levou ruku se kterou měla problémy. Také jsme si s babičkou chodily odpoledne lehnout a dát si dvacet, po spánku jsme v létě chodily na zmrzlinu, vždy na dva kopečky a tehdy zmrzlina stála 3 koruny. V té době ještě existovaly pětihaléře, desetníky a padesátníky, které mi babička dala do barevné peněženky a já s nimi mohla platit nejen zmrzlinu, ale i drobné nákupy. Po procházce městem jsme šly na buď hřiště nebo hrát stolní hru Člověče nezlob se. V babiččině koupelně vždy byla na poličce modrá kuličková voňavka, kterou mi půjčovala. To jsou mé vzpomínky z raného dětství, kdy jsem se koupávala ve vaně s kačenkami, přelévala si vodu z kelímku do kelímku a při vypouštění vody jsem se bála, aby mě vodník nevzal sebou do podvodního světa. Také jsem se bála bubáků, kteří sídlili venku v takových těch betonových skříňkách s větráky. Doma babička měla spoustu knih, Pověsti o pražských vodnících nebo Honzíkovu cestu. Nevzpomínám si však, že by mě babička někdy předčítala. Pokud babička Anděla vyprávěla pohádku, tak to bylo zpaměti. To jsou mé vzpomínky z předškolního věku na babičku z matčiny strany.

Babička Anděla umřela když mi bylo asi 11 let. Jednoho dne upadla na náledí, zlomila si ruku, krátce na to dostala infarkt. Máma se o ní starala a bábinka bydlela s námi. Pak jednoho lednového dne umřela na srdeční infarkt. Doufám však, že se někdy sejdeme třeba na mráčku a ona mi bude vyprávět příběhy, které mi nedopověděla.