Já

 Jako dítě jsem měla zvláštní zájmy.

Prý když jsem byla miminko, tak jsem skoro neplakala. A co mi nevlastní táta a máma připomínají, tak je, že jsem svými výkaly vymalovala pokoj :-) Babička a máma si všimli mých údajných záhledů do prázdna a že jsem nevnímala. Protože jsem měla špatné EEG, tak mi přisoudili epilepsii. přisuzovali to tomu, že mám poškození mozku z prenatálního vývoje, kdy otec mlátil matku. 

Nesnášela jsem a nesnáším nepořádek. 

Je těžké psát o sobě, když si to člověk nepamatuje. Ale dokázala jsem si hrát s kdečím ... měla jsem hračky, které mě neuspokojovaly a rodiče (nevlaastní táta + máma) vždy měli problém s penězma. Můj vývoj byl jiný ěnž u jiných dětí ... málo jsem mluvila a prý byla agresivní, když se mi něco nelíbilo, asi jsem působila dojmem nevychovaného dítěte. Třeba zdravit dobrý den jsem začala až když jsem chtěla. Moje sestra třeba zdravila pokaždé, když někoho potkala. Říkala jsem si, proč bych zdravila cizí lidi ... byla jsem umístěna do první školky - pro postižené děti - tam jsem prý bila děti. Psychologové si mysleli, že mám mentální retardaci, protože jsem špatně mluvila a měla špatnou motoriku. Radili mámě ať mě dají do ústavu nebo do zvláštní školy. Naštěstí máma a celá rodina byli soudní a nikam mě nedali. Naopak mě dali do normální školky a později na ZŠ s běžným učebním plánem. Chodila jsem k logopedovi a nějak se rozmluvila běžnou řečí. 

V MŠ jsem měla jednu nejlepší kamarádku, která mě naučila se trochu orientovat v dětství. Doma a mezi svýma jsem se pořád na něco ptala a dodnes má ze mě máma nervy, když se ptám na voloviny. 

Máma nedokázala pochopit mou agresivitu vůči mladší sestře a já si to neuvědomovala. Všichni ze strany otce mi dokázali cokoliv vysvětlit, pokud se tomu věnovali. Zároveň v pubertě  byli zděšeni z každého mého psychiatrického pobytu. Mysleli si, že jsem nevychovaná, když jsem ukradla tátovi peníze v pubertě - já si jen myslela, že mají spoustu peněz a že si toho nevšimnou ... prostě jsem nedodržovala žádné etické normy. 

Durman v mým 12 letech jsem vyzkoušela, protože jsem se chtěla zabít, protože jsem se neměla ráda a děti ve škole mě mezi sebou nebraly ... dospělí nechápali. Neuvědomila jsem si, jak kvůli mě někdo může trpět. V 16 letech to bylo kvůli tomu, že mě zmlátila máma, která mě nechtěla pustit ven. Zmlátila mě klepáčem na koberce. Každopádně jsem nesnášela bordel doma. Chtěla jsem pryč a v psychiatrické léčebně to bylo aspoň zajímavé.