Přemýšlení

Napsáno při noční ... rok před oficiální diagnozou ...

Přemýšlím o tom často, čím dál tím víc ... bojím se až budu úplně stará. Sežere mě to? Myslím ty myšlenky ... hmmm, píšu jako blázen.

Občas si tak připadám. Myšlenky se honí sem a tam, představuju si je (teď) jako auta na dálnici ... no nejsem blázen? ... asi ne, doufám, že každý to takhle občas má ... rojení myšlenek, přemýšlení nad životem ... každý asi na jiné úrovni a nepřizná to ... doufám ... člověk se musí ventilovat ... uvažuji jestli to umím ... uměla jsem to? vůbec někdy? odmala jsem měla pocit, že jsem se narodila jinde než bych měla ... teď si konečně (možná) trochu zvykám na tento svět ... začínám otevřeně komunikovat, už mi ani nevadí lidi ... oni mi jako nikdy nechyběli a nevadili, akorát jsem s nimi neuměla úplně otevřeně komunikovat ... o svých pocitech ... jsem jiná a dokonce už mi to nevadí ... a každý je individuální ... jedinečný ... milovaný ... krásný ... to říká mé lepší já ... mé poraněné já říká: "nech je bejt, stejně ti ublíží, jsou to hajzli". Kolik já jich za život poznala ... jo, bojím se lidí ... a občas nevím, co s tím ... každé ublížení ve mě zanechává malinké či větší jizvičky, ale některé věci už neřeším ... chlapy ... nechci psát konkr ...

právě jsem byla vyrušena ze svých myšlenek ... jsem na noční, jiak bych neměla čas přemýšlet a psát zároveň. Přemýšlím o tom často, už od mala ... jestli jeden druhému dokáže porozumět 100% a jestli když jo, jestli to pak není nuda ... chtěla bych všechny chápat ... číst myšlenky ... a být dokonalá ...

Zase jsem byla vyrušena ze svých myšlenek ... musela jsem si to znovu přečíst ... celkem blbost ... chtěla bych vidět neviditelné, slyšet neslyšitelné ... není to rouhání? snad né ... chtěla bych ... strašně moc bych toho chtěla ... vlastně pořád to hledám a podle karet to budu hledat ... aby sis nemyslel ... (co vlastně?). Nevěřím kartám nebo jo? Někdo musí vědět budoucnost ... je to Bůh ... asi jo, určitě ... někdo musí být ... ale pak přemýšlím, jestli nám lajnuje život ... a jak vlastně ... hmm ... všechno stíhá ... já nestíhám nic ... a nejvíc ze všeho chci pochopit tenhle svět ... a taky mě zajímá, co bude po smrti ... vím, že se to nemá, ale někdy mě napadá, jestli by to nešlo nějak nanečisto vyzkoušet ... jo, Bůh ... doufám, že je ... věřím v to ... protože kdyby nebyl, tak je všechno v háji ... lidi jsou totiž nespolehliví, přece to někdo musí řídit. Naučili mě tady na tomhle světě, v té Evropě říkat Bohu Ježíš ... super člověk ... ale uvažuji, jestli je jen jeden ... jako jestli Islám nemá jiného nebo je to jeden ... člověče, nevím jestli to pochopíš ... další blbost ... a co osud? Jak je to s ním? Máme nalajnováno, co se stane, nějaký úkol, cíl ... nebo je život jako cesta ... křižovatky ... člověk si může vybrat a v nejhorším ho Bůh zachrání ... promiň Bože ... ale ty o mě stejně všechno víš ... uvažuju jak je můžeš vůbec mít rád ... vlastně jsi dokonalý ... i když tě nechápu ... fascinující Bůh ... to zní fajn ... asi máš rád všechny lidi, prý ... učí církev ... zajímalo by mě jestli všechny stejně ... strašně mě štve, že si na tebe nemůžu šáhnout, vidět tě, chápat tě ... asi to tak má být ... stejně je to fascinující ... pocit mít jistotu ... proč jí nemám furt? Třeba teď jak tohle píšu je mi strašně fajn a někdy je mi mizerně, mám v tom zmatek ... chci mít kolem sebe samé krásné lidi, kteří nejsou falešní ... promiň, ty víš kdo je kdo ... co já do toho mluvím ... A KONEC. Už mě to nebaví, dochází mi papír a ... KONEC!